Opovaž se mít trauma

Někdy je mi líto, když je trauma nepochopeno nejbližším okolím jedince, kterého se zrovna týká. Je až k neuvěření jak silně je existence traumatu popírána partnery, rodiči nebo nejbližšími přáteli. Těmi, kteří nás milují a myslí to s námi dobře. Představa traumatu samotného je tak abstraktně děsivá, že někdy vyvolává mohutné vlny nesouhlasu, odporu a dokonce agrese. Všimla jsem si, že nejeden „zraněný“, tedy jedinec, který zrovna není ve své kůži fyzicky nebo psychicky, místo podpory, sklízí výčitky. Místo pochopení a vlídného zacházení je vystaven kritice, znevažování a signálům, že je slabý, neschopný a selhávající nebo dokonce simulant.

Časté hlášky milujících sdílené klienty:

• To máš za to.
• Dobře Ti tak.
• Tak to už by snad stačilo ne?
• Co si to zase vymýšlíš?
• Tobě furt něco je, co děláš?
• Potřebuješ makat, abys to vyhnala z hlavy.
• Já jsem trpěla taky, zvykneš si, je to normální.
• Nestěžuj si. To já to měla podstatně horší.
• Ty a trauma? Vždyť všechno máš, tolik se snažím o tvé štěstí.
• Ty nemůžeš mít trauma, protože náš život je dokonalý.

A přesto se děje. Znovu a znovu. Neviditelné nevyzpytatelné trauma. Týká se každého z nás. Často z něj neukápne ani kapka krve. Najednou se objeví a mohutnou silou zastaví tělo. Vždy se jedná o překvapení. Vždy jde o sofistikovanou a originální kombinaci nejprve fyzických a pak také psychických symptomů.

Trauma není nemoc. Ani karma nebo osud. Ani výmysl či fantazie. Jde o vysokou míru stresu v organismu, která se projevuje biologickou reakcí, neustále se opakující v nervovém systému. Tato biologická reakce se děje u každého z nás, ať chceme nebo ne, nezávisle na naší vůli, v rámci přirozené dynamiky nervové soustavy v návaznosti na celý životní příběh. Především na období dětství. U některých jedinců, citlivých a křehkých, s malou kapacitou nervové soustavy, však způsobuje různé potíže. Ty se projevují navenek různými symptomy. Symptomy mohou být nelogické, náhlé, obtěžující. Mysl, se tělu snaží porozumět a tak symptomům přiřazuje různé významy. Často chybné. Proto ani významy symptomů přiřazené druhými lidmi z okolí, nemají často s realitou vzniku tělesných potíží pranic společného. Kromě snad do očí bijících prohřešků životosprávy jako je přejídání, sedavý způsob života a užívání návykových látek. U vážných incidentů můžeme traumatickou odpověď tělesného systému* předvídat. Ale co běžný život? Porod, průběh těhotenství, zklamání z neúspěšných pokusů otěhotnět. Takovým a jiným životním banalitám nejsme zvyklí přikládat význam, důležitost a pozornost při vzniku traumatu. Bohužel, při všech událostech života je tělo s námi. A proto nás uvnitř ovlivňuje vše, co nervový systém uloží v paměti. Ukládá opravdu mnoho informací, různými kanály. Tělu je úplně jedno, že tento proces nejsme schopni plně vnímat. Myslím, že je na čase uvědomit si, tento fakt. Tělo, může zahltit zdánlivě nevinný sled událostí. Trauma se tedy může dostavit kdykoliv a zaťukat na tělo komukoliv.

Milující rodino, jste-li opravdu milující, kousněte se do jazyka, pokud se vám bude chtít odsuzovat právě oslabeného člena rodiny. Tichá přítomnost je dobrá. Postarejte se o svou vlastní stabilitu. Není třeba stav násilně měnit, lepšit, natírat na růžovo. Klíčem k léčení není jen porozumět tomu, co se stalo, ale také změnit způsob, jakým si trauma pamatuje tělo, mysl a duše. Jedinec, zotavující se z traumatu potřebuje respekt, klid, čas, nehodnocení. Věřte, že jen postižený ví, jak se právě cítí. Věřte, že tělo umí z traumatu krok za krokem vystoupit. Proto je dobré se ptát. A vyslechnout odpověď. Tím zajistíte to nejdůležitější, zůstanete ve spojení. Ve vzájemném podpůrném vztahu.

• Co bys teď potřebovala?
• Můžu teď pro Tebe něco udělat?
• Chceš teď obejmout?

Respektujte stav, který je a pokuste se vytvořit podmínky k léčení. Sami se informujte o vzniku traumatu. Kdo je informován, je lépe připraven. Neberte si nic osobně. Fakt, že oslabený člen rodiny právě odmítne nabízenou pomoc, je v pořádku. „Ne“ je stejně dobrá odpověď jako „Ano“. Někdy je nejlepší medicínou být chvíli sám. Pečujte vyváženě, nechte kompetenci uzdravení tělu, které právě volá po změně. Zbavte se představy, že váš „zraněný“ musí být jako dříve. Buďte zvědaví, kam během vystupování z traumatu vyroste a vy spolu s ním.

Nakonec zdravý člověk je ten, který je schopen neustálé změny, protože život v nás pulzuje příjemným i nepříjemným každý den. Proto se přimlouvám za vlídnost, trpělivost a důvěru v tento pulzující pohyb uzdravení. Dejte svým „zraněným“ laskavou důvěru, respekt a všechen čas co existuje.

*Pozn.: (Tělo=Tělesný systém pro mne znamená jednotu fyzického, psychologického, emočního a energetického systému, který pracuje v interakci se všemi sociálními systémy a je řízen nervovým systémem.)