Posvátné zranění vaginismu

Vaginismem nazýváme extrémní stažení svalů pánevního dna, které způsobí silné stažení nebo úplné uzavření vagíny. Někdy bývá přidružený také extrémní spasmus (stažení) análního otvoru.

Tato síla je tak extrémní, že znemožňuje průnik vaginálním otvorem směrem dovnitř. Znemožňuje pohlavní styk a velmi ženám komplikuje život. Paradoxně často ženy trpící vaginismem nemají výrazné problémy s vylučováním stolice, mikcí a fyziologickými porody. Celé se to tváří jako drobný technický problém, který by se mohl lehce rozcvičit. S takovou představou mnoho žen k vaginismu přistupuje. Nejen postižené ženy, ale také některé osoby, které pracují s technikou vaginálního mapování, tantrickými masážemi, fyzioterapeuti, gynekologové a sexuologové žijí v mylném přesvědčení, že vaginismus lze vyléčit skrze vagínu.

Věřte nebo ne, s každou další penetrací můžeme vaginismus pouze prohloubit. Neinformovanost odborníků v problematice vaginismu je alarmující. Proto navzdory všem „dobře míněným radám“ k používání rozmanitých penetračních pomůcek, odložte ideu tréninku a násilného vniknutí do své vlastní vagíny. Bolest a necitlivost tělo neotevírá. Okamžitě s touto strategií přestaňte.

Vaginismus je složitý komplexní problém. Jde o symptom, který prozrazuje dynamiku stažení v celém organismu, nejen ve vagíně. To je velmi matoucí skutečnost. Řešení neleží tam, kde se symptom projevuje. Proto je nutné pracovat s celým organismem dané ženy. Pod pojmem organismus mám na mysli ucelenou jednotku těla a všech orgánových soustav, psyché, sociálního vlivu, ale také energetického systému a spirituální roviny existence jedince. Nic více, nic méně.

Když se dnes nad tématem vaginismu zamýšlím, musím sebekriticky přiznat, že i já jsem si jeho řešení představovala v minulosti mnohem jednodušeji. Způsob jakým se dnes na tělo dívám, se radikálně vlivem četných zkušeností změnil. Fakt, že řešení vaginismu není ve vagíně, je nejtěžším bodem k pochopení ze strany terapeuta i klientky. K hlubokému pochopení tohoto základního bodu, je někdy zapotřebí několik návštěv nebo let studia. U vaginismu je totiž tělesný a psychický systém „nahluchlý“. Uši slyší, ale informace ne a ne doputovat a spojit se s potřebnými strukturami nervové soustavy. Tento mechanismus pouze dokazuje složitost celého symptomu. Ženy nejsou hluché schválně. Na pozadí vaginismu máme co dělat s traumatem.

Zde bych ráda upozornila, že trauma jako pojem, je také často vnímáno mylně a nepřesně. V tomto bodě nejde ani tak o uvědomované tragické příběhy z minulosti, jako spíše o aktuální neuvědomovanou biologickou reakci stresu ve fyziologii nervové soustavy. V tomto bodě totiž nehraje roli událost jako taková, ale celý paměťový systém těla. Především paměť implicitní, tělesná, nevědomá. Ta, která s námi jde životem od početí. Ta, která si pamatuje vše vnímané skrze naše smysly, vše, co nás vede k akci a pohybu. A tak se může stát, že do našeho života vstoupí naprosto banální události. Na první myšlenku a pohled „normální“, „běžné“, „nedůležité“. Naše tělo má však jiný názor. V nevědomých paměťových stopách vyhodnotí událost v čase životního příběhu jako zahlcující. Nikdo to nedělá schválně, zkrátka se tak děje samo od sebe, aniž bychom mohli mít nad těmito procesy kontrolu. Zahlcená nervová soustava si pak podá ruku s tělem a vytvoří symptom kdekoliv. Například vaginismus ve vagíně. Navzdory tomu, že se v těle vyskytují reálné „nepříznivé události“ nemusí to naopak nutně znamenat následky v podobě symptomů.

Není to fascinující? Ale kdo se v tom má orientovat? A co s tím? Nenabídnu vám informace jak vyzrát na vaginismus. Každá žena se svým vaginismem je originální. Nabízím několik poznatků, ke kterým jsem došla díky zkušenostem s těly žen, které měly tu čest s tímto symptomem chvíli žít. Ano, měly tu čest. Vaginismus, stejně jako jiný symptom, je výsledkem nekonečné a geniální analýzy naší nervové soustavy, která nás vede životem, drží nám palce a zajišťuje přežití celého organismu. Když své pozorování zjednoduším, tak nás chrání a drží celý organismus, aby se nezhroutil. Proto je na místě ze strany terapeuta veliký respekt.

K užitku mohou být následující pomůcky:

Pokora, pokora, pokora, jemnost, opatrnost, pomalost, informovanost, odstup od dotyku, odstup od penetrace, odstup od rychlých a katarzních řešení, eliminovat práci s bolestí a extází na minimum. Vysoká intenzita v nervovém systému ať už negativní nebo pozitivní, může prohloubit uzavírací mechanismus v těle a riskujeme retraumatizaci a tedy vznik nových symptomů, popřípadě zhoršení symptomu současného. Nebojte se zvážit fundovanou a bezpečnou spolupráci v týmu odborníků. Protože být jako terapeut v tématu vaginismu sám, může být velmi destruktivní. Problém zasahuje silně sociální prostředí, vztahovou oblast, postoj k sobě sama. S vaginismem je spojené téma hranic a integrity těla. Také téma rezonance, přenosu a protipřenosu. Kupříkladu o těchto tématech jsem se ve fyzioterapii nikdy nedozvěděla ani slovo. Problém vaginismu je pro ženu těžké si přiznat, komunikovat jej s partnerem i jinými odborníky. Žena s vaginismem potřebuje mít podporu svého partnera, který ať už chce nebo ne, je součástí tělesného a rodinného systému. Informovanost partnera o specifických reakcích stresu v těle ženy, považuji za stěžejní při práci s vaginismem. Téma provází obrovské množství energie v podobě emocí. Pokud si myslíte, že takové emoce lze rozcvičit, mobilizovat, vymasírovat, vyšťourat, vyladit kyvadlem, vykreslit pastelkami, vytančit, vyřvat nebo vyzvracet, opět se mýlíte. Bohužel, tak jednoduché léčení vaginismu není a nebude.

Ráda bych vzkázala ženám, které mají tu čest, že nejste samy. Naděje neumírá, lék máte nadosah, ve svém těle. Je těžké si vaginismus přiznat, pracovat s ním způsobem, který obchází vagínu obloukem. Vaše mysl tomu zpočátku nebude chtít rozumět. Vydat se na cestu nekonečného počtu malých změn ve všech oblastech dosavadního života, přijetí, trpělivosti a pomalosti. Naučit se krok za krokem zvládat stresovou reakci svého těla. Dát možnost své vagíně uvolnit se skrze každý skrytý kout své duše. Naučit se vnímat, komunikovat. Přistupovat ke své sexualitě bez tlaku a cíle, bez bolesti, bez vypracovaných představ. A nechat se uvolnění dít skrze nelogická, malá, pravidelná setkání se sebou. Z mého pohledu pouze tudy vede cesta, která není jednoduchá, není pro každého, rozhodně však stojí za to. Se stejnou dynamikou zavírání těla a jinými geniálními strategiemi přežití se v praxi setkávám u žen, které mají tu čest s jinými symptomy. Je jich mnoho, říkám jim posvátná zranění a v tomto duchu se s nimi snažím zacházet. Minulé příběhy necháváme spát, pěstujeme s láskou pociťovanou přítomnost. V současné době proto s vaginismem pracuji zásadně téměř bez dotyku, skrze Somatic experiencing® dle Petera Levina.

Posvátným zraněním mám na mysli komplexní, zahlcující, stresovou událost s následky, které vykazují známky traumatu (silné biochemické reakce na stresový podnět). Projevuje se různými symptomy kdekoliv na úrovni těla, nejčastěji v oblasti pánve. Posvátné zranění je úzce spojené se sexualitou. Duše takto zraněné ženy je velmi křehká. Často je taková událost dle mých pozorování spojená s překročením hranic těla. Posvátné zranění se může, ale také nemusí vyvinout z události tohoto typu:

• Nechtěný sex
• Dlouhodobá snaha otěhotnět
• Zákroky spojené s umělým oplodněním
• Hyperstimulační syndrom
• Vyšetření vagíny
• Potrat
• Porod (přirozený, vyvolávaný, sekcí, orgasmický, překotný i protrahovaný)
• Šití v oblasti pánve
• Operace v gynekologii a urologii
• Znásilnění
• Zneužití
• Přepadení
• Záněty močových cest
• Děsivé události z dětství
• Jakákoliv jiná i banální událost

Nejčastější symptomy posvátného zranění potkávám v této podobě:

• Neplodnost
• Bolestivý pohlavní styk (Dyspareunie)
• Vaginismus
• Anorgasmie
• Poruchy menstruačního cyklu
• Bolesti bez příčiny kdekoliv
• Zvýšené svalové napětí kdekoliv
• Stresová inkontinence
• Retence moči
• Bolesti kostrče